Velikonoce
autor textu: Jiří Hůla
strana: 0-0
rok vydání: 1987
typ dokumentu: podřazený dokument
počet reprodukcí: 6 čb
jazyk: český
nadřazený dokument: Opus musicum, 5
objednat do studovny
poznámka:
-
Často se zdá, že není žádné řešení, že dál už cesta vůbec nevede, ale ono to tak (jak známo) není, Je to spíš naopak. Pokaždé se totiž najde někdo, kdo tvrdý oříšek rozlouskne, těsný kruh přetrhne a zamotaný uzel, švih, rozčísne.
Koncem patnáctého století se ve Španělsku smáli jako blázni. Země je prý kulatá a moře je (prý) všude kolem. Dodnes slyšíme ten smích. Po moři ji mohu obeplout.
Něco takového, to je, to je jako — jako vzít tohleto vajíčko a postavit ho na špičku. — A potom ten co byl za blázna, trochu dobrodruh a básník, v okamžiku šťastné inspirace zdánlivě neřešitelný problém (tak se to píše ve slovnících) jediným pohybem rozřešil. Udělal o stůl klep, skořápku trochu nakřápnul — vajíčko stojí od těch dob na špičce jako přibité.
Před dvěma lety se sešlo pár výtvarníků nad námětem stejně prostým jako prastarým — velikonoční vajíčko, kraslice. Nekladli se tenkrát žádná omezení, nedodržovali žádná zvláštní pravidla a podmínky — jenom to vajíčko tam muselo být. Tak vznikla řada osobitých řešení dokonale jednoduchého problému.
Polooblečené vejce, dráždivě jako svlékající se žena;
vajíčko spalované (až spálené) vnitřním žárem; dvě různé odpovědi na podobnou otázku — vajíčka vyzrazující zákonitosti své vnitřní stavby a povrchového uspořádání; vajíčko se vztaženýma rukama, bratříček anglického Humptydumpty; vejce v chladném železném objetí — mistrovský kus kovářské práce. Steklíkovo, Klimešovo, Gebauerovo (Vladimír), Hůlovo (Zdenek a Jiří], Krupkovo a Kolumbovo vejce.
