Mezi těmi, kteří se kdysi sdružili ve skupině Máj...

autor textu: Jaromír Zemina
strana: 400
rok vydání: 2010
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Via artis, via vitae,

poznámka:
-
Mezi těmi, kteří se kdysi sdružili ve skupině Máj, stali se mými přáteli také Josef Lehoučká a Zbyněk Sekal, někdejší - prý obávaný - komunista.
Texty o Lehoučkovi nepokládám za tak zajímavé, aby musely být opět publikovány, nezmínit se o něm aspoň takto bych však považoval za nevděk. Byl to chytrý a poctivý malíř-živnostník a dobrý kamarád, který mi ochotně pomohl, kdykoli jsem si s něčím - například ve své arnoštovské chalupě - nevěděl rady, a s nímž se pěkně povídalo o všeličems.
O Sekalovi nemám napsánu ani řádku, přestože jsme se v roce 1962 velmi sblížili, když na mou žádost upravoval katalog výstavy Jana Zrzavého v Mánesu a knížku Svět Jana Zrzavého. Velice jsem si vážil toho složitého a stále trochu záhadného člověka, citlivého a přitom schopného i krutostí, mimořádně inteligentního a vzdělaného (v koncentračním táboře, myslím Mauthausenu, se naučil tak výborně německy, že pak mohl překládat Franze Kafku), sochaře s neomylným výtvarným citem. Jeho reliéfy skládané a splétané z odložených kusů dřeva a kovu, kde se v podivuhodném souladu spojila prostota s noblesou, patří k tomu nejlepšímu, co v českém sochařství po 2. světové válce vzniklo. (Po odchodu do Německa a Rakouska vyjadřoval své reflexe trpícího lidství někdy až příliš „krásně": myslím, že i jemu emigrace víc uškodila než prospěla.) Byl to jeden z našich umělců nejosobitějších, nejvýraznějších, největších. Škoda, že od nás odešel.